+420 596 491 111

nsphav@nsphav.cz

Etický kodex české lékařské komory

ČLK dbá, aby  její  členové vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho  etikou a způsobem, stanoveným řády komor. Zaručuje  odbornost  svých členů a potvrzuje splnění podmínek k výkonu lékařského povolání podle zvláštních předpisů. Posuzuje a hájí práva a profesní, sociální a hospodářské zájmy svých členů. Chrání profesní čest svých členů.
Každý lékař, který  vykonává na území České republiky lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, musí být členem ČLK. ČLK nejen garantuje odbornost svých členů, hájí je a poskytuje jim servis, ale zákon jí ukládá i povinnost plnění disciplinární pravomoci vůči svým členům. Etický kodex ČLK má tyto části. § 1 obecné zásady, § 2 Lékař a výkon povolání, § 3 Lékař a nemocný, § 4 Vztahy mezi lékaři, § 5 Lékař a nelékař, § 6 Závěrečná ustanovení.
Etický kodex České lékařské komory nabyl účinnosti dne 1. 1. 1996 a byl novelizován rozhodnutím představenstva ČLK dne 22. 6. 2007 s účinností ode dne 22. 7. 2007.
 
 
STAVOVSKÝ PŘEDPIS č. 10 ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY
ETICKÝ KODEX ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY
§ 1
Obecné zásady
(1) Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami      lidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi      ohledy na důstojnost lidského jedince.
(2) Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení, a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou      úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.
(3) Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodržovat. S vědomím osobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcích narušují      lékařskou etiku či ohrožují základní lidská práva.
(4) Lékař je povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný.
(5) Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.
§ 2
Lékař a výkon povolání
(1) Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní,     diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro     nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli     nemocného (nebo jeho zákonného zástupce).
(2) Každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví     neodkladně poskytnout lékařskou pomoc.
(3) Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách přírodní nebo jiné      povahy.
(4) Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen nebo     je-li přesvědčen, že se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinen      doporučit a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby.
(5) Lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporuje    jeho svědomí.
(6) Lékař nesmí předepisovat léky, na něž vzniká závislost, nebo které vykazují účinky dopingového typu k jiným než léčebným účelům.
(7) Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní     utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání     prodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.
(8) U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneužito ke      komerčním účelům.
(9) Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven nebo když je to stanoveno zákonem.
(10) Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat.
(11) Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo jinou      formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemožňující změnu, zničení nebo zneužití.
(12) Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe.
(13) Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze    zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichž by     plynuly občanům neoprávněné výhody.
(14) Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se  řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.
(15) Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj     soukromý prospěch.
(16) Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.
(17) Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje.
(18) Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.
§ 3
Lékař a nemocný
(1) Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.
(2) Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného.
(3) Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví.
(4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat.
(5) Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem.
§ 4
Vztahy mezi lékaři
(1) Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence a přiznáním práva na odlišný názor.
(2) Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujících výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.
(3) Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejného pacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěné nálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby.
(4) Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnosti a nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta. Závěry konziliárního vyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovat nemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát se dalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta.
(5) Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být jen dočasně, a to lékařem vedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady.
§ 5
Lékař a nelékař
(1) Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech. Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit, zda jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat.
(2) Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou, která není lékařem a nepatří k zdravotnímu personálu. Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkou z uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají, nebo pracují v lékařských oborech a dalších osob, s jejichž přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek.
Závěrečná ustanovení
§ 6
Účinnost
(1) Tento Stavovský předpis č. 10 - Etický kodex České lékařské komory nabývá účinnosti dne 1. 1. 1996.
(2) Tento Stavovský předpis č. 10 – Etický kodex České lékařské komory byl novelizován rozhodnutím představenstva ČLK dne 22. 6. 2007 a nabývá účinnosti dne 22. 7. 2007.